Nová stavba reaguje na členitost okolní zástavby rozdělením své hmoty na menší celky. Tím je poměrně velká hmota stavby citlivě zasazena do areálu a nepůsobí přehnanou majestátností. Vzniklý půdorys stavby ve tvaru písmene „Z“ efektivně využívá plochu trojúhelníkového pozemku a nabízí možnost vytvořit hospodářský dvůr v blízkosti příjezdové komunikace a možnost snadného zásobování provozu.
Hlavní vstup budovy je umístěný na severní straně objektu tak, aby byl viditelný ze všech příchozích směrů. Hlavní vstup budovy zvýrazňuje konstrukce vstupní pergoly.
Architektonické řešení navazuje na jednoduchý tvar budovy. Prostory jsou uspořádány do sedmi nadzemních a jednoho podzemního podlaží. Fasádu stavby tvoří jednoduché schéma horizontálních pruhů pásových oken prostřídaných plnou fasádou s plechovým ob-kladem. Toto schéma je použité na celé stavbě s cílem vytvořit vizuální jednoduchost výrazu budovy. V místě vstupní haly objektu je využito zasklení bez pevného parapetu pro zvýraznění haly na fasádě objektu. Pásová okna v jednotlivých podlažích jsou dělena dle administrativního modulu stavby, aby vznikla možnost maximálně variabilního půdorysu stavby. Modul na fasádě je v administrativních podlažích rozdělen na úzký otvíravý segment a fixní zasklení. Každý modul kanceláře je tedy vybaven otvíravým oknem.
Navazující okolí budovy je pojednáno pojízdnou dlažbou, obklopující zelení, pěšími komunikacemi a odpočinkovou zónou.
Návrh interiéru budovy AB3 konceptuálně reflektuje funkci a účel objektu. Hlavním cílem návrhu je vytvořit interiér s vlastní identitou, který ale podtrhuje a doplňuje zbytek areálu – tedy elektrárnu a děje v ní se odehrávající. Hrudka uranu vyzařuje částice, které jsou běžně lidským zrakem neviditelné. Pokud tyto částice pozorujeme v mlžné komoře, získáme vizuálně poutavý důkaz jejich chování, a tý jsou přenesená na patra AB3. Interiér je pojat kontextuálně a stylem „industriál“. Výraz je čistý osvobozený od nefunkčních dekorací a prvků kryjících skutečné funkční elementy. Stropy jsou obnažené, kde to dovoluje akustika. Betonové konstrukce jsou přiznané, trubky, kabely a rozvody jsou vidět, tak jak v sousedním objektu reaktoru. Podlahy jsou robustní a betonové. K tomuto kontextu okolí průmyslového komplexu elektrárny se taky váže příběh interiéru. Ten odráží děje probíhající v EDU a taky důležitost a význam samotné instituce jaderné elektrárny.
Cílem návrhu je pozvednout objekt jako vzdělávací (školicí středisko), inspirativní a motivující budovu. Objekt, který připraví a proškolí specialisty, kteří budou zodpovědní za bezpečný chod EDU. Tato náročná úloha je hodna uznání.
Objekt tvoří dvě „jádra“, která jsou situovaná ve středech dvou objemů. Jedno je složeno ze zasedaček a druhé z vertikálního jádra výtahů a hygienické části. Kolem těchto jader vzniká „záření“ popsané v podlahách a v obkladech zdí.
Každé patro má svou barvu, která od nejvíce teplé (1.PP), až po nejvíce studené ( 7.PN) „ochlazuje“ stoupá nahoru, jako pára z chladící věže. V 1.NP je přiznaná barevnost na základě firemních barev ČEZ. Toto patro bude reprezentativní a určené i pro komunikaci s médii a veřejností.
Pro orientaci v prostoru uživatelů budovy je použit horizontální pásek veden v rovině podlaží. V každém podlaží v jiné výšce a v korespondující barvě.
Učebny jsou pro jednoduchost a identifikaci barevně odlišeny. Studené barvy (hrášková a tyrkysová) na jih, teplé (bordová a zlatavá) na sever. Učebny jsou pojmenovány podle významných osobností, které jsou svými objevy nepřímo spojené s EDU.
V 2.NP jsou na zdech informace o jejich objevech. Z haly, která bude i pro shromáždění mezi bloky přednášek a školením vedou po stropě válcové (trubkové) absorbéry v barvě učebny a napovídají, kde je učebna umístěná v objektě.
V administrativních patrech je na montované příčky aplikován foliový polep (z vnitřní strany mezi skla příčky), který reprezentuje patra, nebo přímo divize a oddělení v EDU. Tento polep je převzat z obrazů částic viditelných v mlžné komoře. Tyto jinak neviditelné částice instalované na sklech v pásu od 500 po 2150 mm umožňují docílení soukromí v kanceláři.
Denní místnosti jsou pojaty jako součást společných prostor a stávají se sdílenými živými místy pro sociální interakci, diskuse i neformální jednáni v AB3. Koncepce je postavená na tzv. inverzním openspace, kde izolované kanceláře poskytují klid pro práci na rozdíl od chodeb a denních místností v centru půdorysu, kde bude živý ruch.
